První zmínka o pěstování vinné révy v Evropě se nachází v Odyssey v pasážích věnovaných ostrovu Kyklopů, který se měl údajně nacházet v Egadském souostroví. V 8. století př. n. l. to byli Řekové, kdo se zasloužil o rozšíření vinné révy na ostrově a obyvatelé Sicílie se záhy stali odborníky na její pěstování. Sicilská vína se brzy stala známými v republikánském a císařském Římě.
Je dobře známá záliba Julia Caesara pro Mamertino, které se vyrábělo v oblasti Messiny. Plinius starší, který byl známý svými znalostmi v oboru vinohradnictví a vinařstí, preferoval bílou Taorminu, vyrobenou ze starověkých a znovu objevených bílých hroznů Catarratto, Carricante, Inzolia a bílé Minnella.
Klasické středomořské klima Sicílie s trvale jasným slunečním svitem a spolehlivě mírnými srážkami je ideální pro produkci vinných hroznů. Teplé a suché klima znamená, že plísně a hniloby jsou omezeny na minimum, zejména v dobře větraných oblastech, které těží z pobřežních vánků. Tento nízký tlak chorob znamená, že chemické postřiky nejsou téměř potřeba, takže sicilské víno se vyrábí z organických hroznů.
Hornatý relief ostrova má zásadní vliv na tvorbu a charakter půd. Etna dominující východnímu panoramatu ostrova a je zodpovědná za tmavé půdy bohaté na minerály, které charakterizují vinice Etna DOC. Vinná réva se nyní vysazuje výše na sopečných svazích, aby se využilo chladnějšího vzduchu a bohatších půd.
Ve vinařském světě je Sicílie známá především díky dezertnímu vínu Marsala, i když dnes se výrazněji prosazují zejména suchá vína z Etny. Na téměř 120 tisících hektarů vinic se na Sicílii vyrobí 65 milionů lahví vína. To ji řadí na 4. místo mezi nejprodukčnějšími regiony Itálie. Nejvíce jsou zastoupeny z červených odrůd Nero d´Avola a z bílých Grillo.